| Dokola |

Ičiči


 

Start 19. -20.6.2009

Po dlouhých rozpacích jsme přeci jen nakonec zvolili Novasol.cz jako našeho zajišťovatele dovolené. (a udělali jsme dobře … ,ale to předbíhám)

Julovi jsou tři a Tonce pět a tak nejvyšší čas začít s dovolenou u moře. Až bude omladina starší, bude to stát už peníze a pak ani už třeba nebudou mít zájem ….

A tak jsme vyrazili 19.6. na „slunný“ Jadran. Jeli jsme autem, dokud je v kondici ten náš Rudy (koncernový vůz škoda Octavia II, barva červená flamengo). Rozhodli jsme se jet na noc. Počkali jsme do 21:30 večer, dali obvyklé mlíčko (ano dosud i Tonička vyžaduje mlíčko)a místo do postele je usadili do auta. Na začátku řídila Míla. Jeli jsme na Brno a Mikulov. Zde, což jsem netušil, že nonstop pumpy mají v půlnoci 15 minut zavřeno, jsme se asi půl hodiny zdrželi. Bohužel na hlavním tahu k moři to způsobí pěkný zmatek a u takové pumpy to vyvolá docela frontu. Tu jsme opustili a jeli do protisměru. Ano i tam jsme čekali, ale byli jsme první na řadě a o to šlo. Dětičky zatím nerušeně spaly a venku krásně a nepřetržitě lilo. Pršet mimochodem začalo asi u Průhonic, hned po výjezdu z Prahy.

Od Mikulova jsem to vzal já. Od hranic do Vídně to šlo blbě. Není tam dálnice, tma jak v ranci, déšť. A tak jsem byl rád za autobus, který jel sice pomalu, ale alespoň jsem věděl kudy vede cesta.

Do Vídně je stejně většinou zákaz předjíždění a rychlost omezená na sedmdesátku.

Ten mladý muž je Jula

Ve Vídni pohoda. Hlavně v tunelu konečně nepršelo a přestalo alespoň na chvilku bubnovat na střechu a na okno.

Za Vídní jsme se rozloučili s naším autobusovým průvodcem. Nasadil jsem 130 na tacháč a jel co to dá. Jen pár kilometrů. Déšť mě velice rychle vrátil na zem. Rychlost se pohybovala mezi 70 a 120. Víc to nešlo. Ubíhalo to docela dobře, Gratz, a pak hranice se Slovinskem. Tam trochu zádrhel. Na hraničním přechodu všude zavřeno (už jsou chudáci taky v EU) a tak se nedá nikde koupit vineta - tedy dálniční  známka. Po asi půlhodince marného hledání obchodu jsme sedli do auta a hle asi za půl kiláku (ani ne) je pumpa a tam je to místo kde se ona vytoužená známka dostane. Tedy zakoupí. Vysolil jsem 35€ a jelo se dál. Maribor. Slovinsko nás přivítalo ještě horším počasím, což znělo neuvěřitelně, ale přesvědčili jsme se, že může pršet ještě víc. Slovinsko kdybychom ho viděli, je určitě moc hezké. Už bylo šero. Oblohu a krajinu osvětlovaly blesky a občas skoro přestalo i pršet. Dali jsme asi v 7 snídaňovou a čůrací přestávku. To už byly vzhůru i děti. Na čůrání snad i přestalo asi na 3 minuty pršet. Děti šly ven, protože na záchůdku jako na všech pumpách byla fronta.

Klasika velí sjet z dálnice v Postojna a pokračovat na Rijeku. My jeli dál na Koper a teprve na sjezdu Kozina se vydali směr Rijeka. Cesta je méně frekventovaná a přímější. (doporučujeme!)

Bylo brzo ráno a nic na tom nezměnilo ani zdržení na Slovinsko-Chorvatských hranicích, kdy mě donutil celník vystoupit, otevřít kufr, prohledal celé auto, svítil na děti baterkou a ty se bály, ptal se čí je to auto, esi něco nepašujeme. Moc jsem ho nepochopil. No vůl v uniformě.

Chorvatsko nás přivítalo jak jinak průtrží mračen. Bez bloudění jsme dorazili asi v 9:30 do Ičiči a zaparkovali na jediném legálním plácku na parkování zdarma v celé oblasti. Tam jsme asi dvě hodiny drželi děti v autě. Ty byly jak na jehlách, ale co naplat, ven se jít nedalo. Po půl minutě byl člověk durch ….. Ve 12:01 jsme parkovali u naší nemovitosti.

Umorných 12 hodin v autě

Po zazvonění nám přišel otevřít Boris. Špatně anglicky mluvící Jugoš s obarvenými vlasy, ve sportovním úborku s pokřiveným úsměvem na rtech.  Měl jednoznačně upito a nějak to motal a tak nám nejdřív ukazoval nějaké jiné pokoje a pak teprve se vše vysvětlilo… ale jako bonus jsme dostali „lepší“ apartment. Přesto jsme byli s Mílou zklamaní, protože inzerované whirpool a sauna nebyly k dispozici. Jen bazén.(od 10 do 19) Byli jsme unaveni a tak jsme to nějak moc neřešili.

Zaplať, zmetku .....

Jako zázrakem přestalo pršet a večer se snad i sluníčko objevilo. Byl to zázrak. Večer jsem zjistil, že je dostupný internet přes wifi - 3x sláva. Děti chtěli do bazénu, večeře a pak se mě neptejte. V noci jsem nespal, ujel přes 700 km v průtrži mračen. Zpětně mi to připadá, že jsme seděli 12 hodin v automyčce.

Rudyho musím pochválit. Jel velice dobře a průměrná spotřeba byla cca 6,5 l.

Neděle – 21.6.2009

Ráno koupačka já, Jula a Tonka v moři. Míla vařila. To je ta daň varianty vaříme si sami. S naší Tonkou to prozatím jinak nejde. Osvědčili se nám vysílačky. Mezi apartmánem a pláží panovala čilá komunikace. Jdeme do vody, jdeme z vody, vařím, vařím, už to mám …….Pak ještě proběhlo koupání v bazénu. Je třeba pochválit Novasol. Míla se zmínila mailem a asi za 30 minut volal chlap, že esi máme problém a jak to vyřešit …… viz. závěr

Po pozdním obědě opět k moři, pak procházka a domů. Docela bylo i sluníčko. Za celý den se to několikrát otočilo. Od zatažena až po „azůro něbo“ ….. nebylo vedro, spíše příjemně.

V Ičiči je vše co takový turista potřebuje v docházkové vzdálenosti. Krám ala Delvita otevřený od 7 do 21 každý den. Dál bankomat, restaurace, pošta, ……. Ostatní proprietky typu doktor jsme naštěstí nepotřebovali.

 

Pondělí – 22.6.2009

Mno, tak ráno nás zlobil vítr, lomcoval oknem od balkonu. Zataženo, mraky. Vybrali jsme si den pochodu. Šli jsme do Opatije. Podél moře vede korzo France Josefa I. Podobně jako jinde i zde co neudělal Habsburk, to nemají. Začalo, co jiného – pršet. I sedli jsme na zmrzlinu. To byla cílová odměna. Pršelo čím dá tím víc a tak jsme začali hledat autobus. Docela se to vyvedlo, protože nic nejelo, a tak jsme jeli taxíkem za 50 Kuna. Jízda cca 5 minut. U konzumu, kde jsme zastavili se najednou asi za dalších 5 minut objevili lidi z té autobusové zastávky v Opatiji. Jestli ten autobus nakonec jel nebo se po nás opičili…… nechci vědět. Počasí k nám bylo milostivé, protože cestou z krámu asi 10 minut nepršelo.

Nákup za cca 89 Kuna. Doma odpočinek a děti a Míla koupání v bazénu. Přestal jít internet. Prostě Balkán. Není tu na nic spoleh.

Úterý – 23.6.2009

Ráno nám to chvíli trvalo než jsme se vypinožili z baráku. Nebylo kam spěchat. Nebe opět zatažené, zima. Dopoledne bez deště, ale to se brzo změnilo. Nejprve jsme trávili pár chvil na pláži a na dětském hřišti. Déšť nás ale vyhnal na pochod. Vydali jsme se podél pobřeží směrem na Lovran. Došli jsme až do Ika, což je takové podobné místo jako Ičiči. Míla dala hamburger, děti zmrzlinu. Po odpočinku jsme se vydali na zpáteční cestu. Zastavili jsme se v restauraci na limonádu, pivo a hranolky. Pak klasika, domů po schodech, doma jídlo a koupání v bazénu.

Večerní browsování (internet už zase šel) a opravdu velká zima. A to i přesto, že odpoledne svítilo slunce. Stihnul jsem chytit pár žánrových záběrů - a to je, moře rozzářené sluncem.

 

Středa -24.6.2009

Ráno pršelo a bylo zataženo. Zdálo se, že je o něco tepleji. Tonička odmítla jet autobusem tak jsme to vzali na naší pláž a čas zabíjeli házením kamínků do vody, hrou na hřišti. Udělalo se vedro! Tonka zapomněla na svůj odpor k autobusům a tak jsme se vydali ku zastávce. Údajně jezdí po 20 minutách, ale jel až za 35 minut. Cena 20 Kuna, což nám za těch pár metrů přišlo dost. Nedivím se, že všichni jezdí autem. Vystoupili jsme až za městem na konečné, kde není už nic. Tedy kromě velice pěkné oblázkové pláže. Ráno bylo opravdu hnusně a tak jsme šli na tu pláž naprosto nepřipravení, bez plavek, bez bot do vody, bez ručníků si užívali chvilky u moře se sluncem. Pak v místním stánku se židličkami tradiční zmrzlina a my s Mílou pivo. Následoval pěší přesun do Lovranu. Je to pěkné městečko, ještě s klasickými vilami ve stylu italských či francouzských haciendiček z 30. let a dál s centrem, kde je šíře ulic sotva tak na upažení. Došli jsme na hlavní ulici a Míla dala zmrzlinu a Jula koláč a byl tu autobus. Za 5 minut jsme vystupovali v Ičiči. Ještě chvilku na plážovém hřišti a domů. Zde již tradice. Jídlo,pití, bazén. Možná v nějakém opačném pořadí a určitě alespoň v případě Toničky v rozdílném množství.

Zde dlužno napsat, že Tonka a Jula se skamarádili  se sousedovic „holkama“. Kačenkou (7)a Jindřiškou (13). A byla to docela banda nerozlučná až to někdy bylo na závadu věci.

 

Čtvrtek -25.6.2009

Ráno nás přivítalo konečně slunečné nebe! Neuvěřitelné. Kam spěchat a tak jsme vyrazili později na pláž. Musím říci, že to bylo příjemné jen chvíli. Nastalo pro nás středoevropany  vedro. Ale koupáníčko to bylo pěkné. Jula ovšem nechtěl do vody. Spokojený byl jen ve člunu a na břehu s kamínky, které házel hlava nehlava prakticky pořád. Tonička naopak z vody téměř nevylezla. Pak taky chtěly ty naše dětičky na hřiště. A příjemně to uteklo. Doba pokročila a šli jsme tedy na „slavnostní“ večeři do restaurace. Bohužel jsme nejprve objednávali a pak se začali shánět po penězích….. a to byla chyba. V peněžence jsme měli asi 152 kuna a útrata se při předběžném výpočtu nebezpečně blížila téhle sumě. No probléma, dojdu pro prašule do bankomatu. Avšak, chyba! Mimo provoz. Malá naděje, že berou kreditky. Neberou a tak alespoň eura. Ani to ne. Tak nám přineste účet. 144! Sláva, sláva. Co jsem jedl se mě neptejte takový stres už jsem dlouho nezažil.

K večeru klasika. Bazén, a do hajan.

Pátek 26.6.2009

Ráno jsme si opět přivstali. Byla prádelna, pro změnu zataženo. Nikam jsme nespěchali a byli jsme odměněni sluníčkem. Zase se udělalo vedro. Přesun na pláž byl už rutinou a byl jsem rád, že jsme to tak neprovozovali celý týden. Byla by to otrava.

Na pláži obvyklé aktivity. Jula kamínky, Tonička ve vodě a my s Mílou hlídali, aby se našim ratolestem nic nestalo. Pak se k nám přidaly ještě „holky“ a docela jsme si to užili. K poledni se přihnala opět bouřka. Ukázalo se ovšem, že to mělo trvalejší charakter a pršelo až do podvečera. My jsme tento čas vyplnili bazénem. Pak jsme šli na slavnostní víno. Míla má každý rok narozeniny a náhoda tomu chtěla, že zrovna 26. Moc se to nepovedlo. Restaurace byla prázdná, protože snobácká. Ale už jsme tam byli a víno dali a pokračovali na pláž, kde zase děti chtěli zmrzlinu. Ten večer již druhou. Ale co, byl to rozlučkový večer s moříčkem, tak co….. Hodili jsme poslední kamínek a do hajan. Tedy děti.

Děti konečně usnuly a my začali balit. Většinu logistiky měla na bedrech Míla a zde jí patří dík za příkladnou starost o rodinku. Stále jsme spekulovali zda ještě zůstaneme či nikoli. V té slotě a zimě nás to ani vlastně nenapadlo. Přemýšleli jsme o nějakém programu na cestu. Vyhrála to jeskyně ve vsi Postojna. Je to jedna z největších jeskyní v Evropě. A je krásná. To už je ovšem další den.

 

 

Sobota 27.6.2009

Poslední ráno. Snídaně a příprava svačiny byla opět na Míle. Já nosil bágly a krámy do Rudyho. Je to velké auto, kufr opět téměř poloprázdný. Týden na dešti a slunci v ulici vydržel bez problémů, jen tam bylo jaksi zatuchlo, protože vysoká vlhkost uvnitř byla obrovská – pozůstatek příjezdní cesty.

Trochu jsme zametli a šli pro našeho ubytovatele. Přišel nám v 9:30 otevřít rozespalý v županu. Vrátil mi 100€ kauci a do pokoje se nešel ani podívat. Tak jsme nastartovali a frnk. Neomylně jsme zabloudili ještě v Opatiji…… Zdržení pouze 5 minut. Pak nájezd na dálnici (cena 5 Kuna) a – kolona. Popojížděli jsme asi  20 minut. Následovali hranice. Tentokrát bez problémů, jen jsme si vybrali neomylně tu nejpomalejší minifrontičku.

Postojna nás přivítala bouračkou dvou aut na hlavní křižovatce. Turista se zrazil s místňákem. Opět mi nezbývá říct nic jiného než – klasika.

Do jeskyně je jednoduchý příjezd – protože je dobře značený. Parkoviště 3,50€. Vstup není volný, pouze v každou celou. Důvodem je to, že do jeskyně se dá jet pouze vláčkem a ten má jízdní řád. Prohlídka trvá asi hodinu a půl, z toho cca 30 minut se jede tím vláčkem.  Pro malé děti to teda moc není. Co byste taky chtěli od jeskyně? Je to pořád stejné. Krápníky tam, krápníky tady. Navíc se mluví několika světovými jazyky – česky kupodivu ne. Jula vydržel jen díky příslibu, že zpět pojedeme zpátky vláčkem. Po východu z jeskyně nás přivítalo co jiného než déšť. Šli jsme tedy do suvenýr obchodu. Myslím, že to bylo dražší než ta jeskyně. Mimochodem, kdo jste držgrešle, jeďte raději do Moravského krasu. Vstupenka stojí 20€ a pro děti 16€. Naše jsou zatím malé a tak pouze po 2€. (3x sláva)

Postojna mimochodem nabízí také další jeskyně a atrakce jako je hrad nebo vojenské muzeum. Protože už byly téměř 3 hodiny vyrazili jsme raději k domovu.

Jelo se hezky. Jízda během dne s malými dětmi je náročnější (psychicky) než v noci kdy spí. Šlo to dobře a až na jedno Julovo urychlené čůrání a pár nepříjemných přepršek to šlo jako na drátkách až k českým hranicím. Mimochodem cestu jsme zvolili přes Linz a České Budějovice. Tato varianta vyžaduje dodatečné náklady v podobě 12 € za tunely, kde když je slabý provoz je nutné počítat s omezením rychlosti na 80 Km/h. a protože tunelů je hodně a jsou tam i dva dlouhé, přišlo mi to zbytečně pomalé. Obdivovatelé krásných výhledů si ovšem přijdou na své.

Čechy nás přivítali opět deštěm. Tedy spíše průtrží mračen. To už byla tma a dětičky naštěstí spaly. Jelo se opět zle a pomalu. Jednomu nepřidá ani to, že má za sebou 700 Km jízdy.

Doma jsme byli asi v půl jedné ráno. Za stálého deště jsme opravdu nevybalovali. Jen děti do postýlek a pak sebe. No a bylo. Byli jsme zase doma.

Závěr? Je to nejbližší (teplé) moře. Balt je blíž (cca 650km). Myslím Jaderské moře a myslím ten záliv u Rijeky. I když je Rijeka dost průmyslová, voda se zdála být čistá a až na lživé propagační letáky, že je tam někdy slunce a hezky, tam je příjemně. Ičiči je vhodné i pro malé děti. Vše je při ruce, oblázková pláž, obchod, bankomat, hřiště, možnost procházky podél  vody.……

Novasol? Doporučujeme!! Absenci možnosti použití whirpool a sauny kompenzovali zcela rozumně slevou ve výši cca 3 tisíce. Celá věc se odehrála mimo náš pobyt, nebylo třeba jednat s majitelem objektu a vlastně nic dělat. Takhle si představuji práci zprostředkovatelské agentury. Jen tak dál!

Také mám za úkol říci, že ubytování bylo pěkné a na úrovni a odpovídalo ceně. Bazén nás zachránil od ukousání se nudou při špatném počasí. Náklady na cestu se pohybovali v rozumné výši a nebyl žádný navigační ani dopravní problém. (jen to počasí). Moře bylo klidné, čisté, bez zbytečných breberek. Dokonce se dalo chodit i bez bot  do vody. Celkové hodnocení je kladné. A Brouk?

 

Trocha žánrových fotek - bez komentáře

 

 
 

| Nahoru | Dokola |

© 2009 Dokola.cz