| Dokola |

Letní Klínovec 2011


Den 1.

Tak díky projektu „Stěhujeme se“, který saje veškeré finanční a časové zdroje, jsme letos opět rekreovali v domácích luzích a hájích. A protože se nám zdálo být  zajímavé porovnat pobyt v zimě s pobytem letním na Klínovci, náš cíl byl jasný.

Za  parného dne v neděli 13.7.11 jsme krátce po jedné hodině zcela zapakováni vyrazili směr Karlovy Vary – Ostrov nad Ohří. Tam jsme měli sraz s majitelem klínoveckého apartmánu pro předání klíčů. Vše proběhlo hladce z ručky do ručky a za 4200 Kč jsme se stali uživateli apartmánu 1+KK i s garážovým stáním. Jakož cesta i příjezd a ubytování  bylo hladké. Po krátké relaxaci jsme vyrazili na sjezdovku, kde se děti naučili před rokem a půl lyžovat.

Celý areál byl prázdný a opuštěný, bez turistů, bez lidí. Jediný slušně fungující hotel Nástup nás uspokojil nápoji na baru – zahájili jsme dovolenou.

 

Den 2.

Rovněž areál apartmánů zel prázdnotou. Kromě jedné partaje jsme tam bydleli sami. Protože dětičky doslova otravovali bazénem obětovali jsme dopoledne návštěvě bazénu v hotelu Nástup. "Žůžo", protože za 360 Kč jsme měli celý bazén na 2 hodiny pro sebe.

Odpoledne jsme se vydali na krátký pěší výlet směr Loučná a okruhem přes kopec zpět. Místní zde prakticky nežijí. 99% chalup je lufťáků, zbytek se rozpadá nebo to jsou zkrachovalé penziony. Jakmile člověk přejde hraniční čáru do Německa, vše se změní jako mávnutím kouzelného proutku. Uklizeno, čisto. U hraničního přechodu se vyskytovala také banda Vietnamců se stánky s obvyklým sortimentem doplněným o trpaslíky a ptačí budky. Neviděl jsem jediného zákazníka ......

Protože tu turisti prakticky nebyli bylo nutné si dávat pozor na nabídku služeb. Otevřeno hned tak někde nemají, a tam kde náhodou jo, je to tak 50 na 50, že se jim zrovna dnes vyplatilo vůbec vstát a otevřít. Zasraný kraj – zasraní lidé .....

Náhodou, krajina a příroda jsou zde nádherné a zážitek umocňuje právě to mizivé množství lidí okolo. Jsme nadšeni. Děti zase zaujala fotografická soutěž o nejlepší snímek, kterou jsem vyhlásil. Mají totiž oba fotoaparát značky Samsung – doporučujeme.

Bohužel selhalo moje služební připojení do práce a tak jsme bez internetu - tedy lépe řečeno, k dispozici ho máme jen na chytrém Míliném mobilu – alespoň něco ....

 

Den 3.

Protože hezké počasí, tak jsme vyrazili na Boží dar. Skvělá volba! Na louce, kde je sjezdovka pro děti, provozují nově atrakci sjezd tříkolek a koloběžek. Boží! Za 30 Kč jedna jízda. Dalším skvělým počinem je „Ježíškova cesta“. Něco jako naučná stezka pro děti. V životě  jste neviděli -  nebo neuvidíte svoje ratolesti ujít 6 nebo 12 Km tak rychle s takovým nadšením a elánem. Na cestě jsou zastávky s úkoly, které děti vyplňují na kartičky. Za odevzdané kartičky pak v infocentru dostanou odměnu. (pouze děti) Pro děti předškolního věku či školáky prvního stupně ZŠ je určeno jen 6 Km. Pozor na závěr – jde se tak 1,5 Km po silnici ..... I paní v infocentru si to u mě rozházela, nekontrolovala totiž správné odpovědi – tak to je pak na hovno celá výchovná práce.

Oběd v místní putyce Ok. Pak jsme se vydali na okružku směr Rýžovna, Potůčky, Horní Blatná, Pernink, Abertamy  a zpět na Boží dar a domů. Doporučujeme! I na kolo. Duch Parautíček, louky, lesy, potůčky, malebné osady či samoty, poměrně nenáročný terén, tedy pozor jsou to hory.

Kraj pamatuje jistě lepší časy, ale který ne? Zajímavostí je,že zatímco okolí Klínovce okupují samí Karlovaráci, tuto část Krušných hor zase Pražáci a Středočeši. Turistický ruch prakticky neexistuje – ráj na Zemi.

Cestou zpět Míla koupila nejdražší borůvky asi 25 dKg za 100 Kč, které jsme ihned po příjezdu na apartmán snědli. Večer již povinná Tour de France v TV. Tento rok se ČT vycajchnovala, všechny etapy v přímém přenosu! Ale kdo na to má čas? To je 22 dní 4-6 hodin u televize! Ach jo ......

 

Den 4.

Dlouho jsme spali. Ráno nás přivítali mraky. Vyrazili jsme pozdě směr Kovářská, kde mělo být muzeum letecké bitvy. Bylo - zavřené. Tak nic, pokračovali jsme  na Měděnec, kde zase měla být štola. Byla, cesta k ní byla trnitá, přes pěkné dětské hřiště na návsi, kde se Tonička ptala, zda tam budeme celý den..... modří již vědí, že dostat je do štoly byl problém.

Štolu jsme zdárně absolvovali a hups, na hřiště. Přeci jen se nám podařilo se odpoutat a vyrazit do Klášterce nad Ohří, do muzea Pohádková země. To se nachází na zámku. Staré město Klášterce je vkusně opraveno, parkování zdarma, všude otevřeno, málo lidí, přívětivo. Paráda. Když jsme platili, spustili se první  nesmělé kapky deště. Po cestě domů, jsme ještě potkali Lukáše Bauera jedouc na kole s nějakým tréningovým kolegou. Tento den si bezpochyby zapíše zlatým písmem do deníčku své kariéry – viděl vůz týmu Dokola.cz 

 

 

Den 5.

Věnováno zvířatům. Jak jinak než přes Měděnec a hřiště s lanovkou jsme se vydali do Chomutova. tam je vcelku vkusně zařízená ZOO, asi nemá tak exkluzivní a atraktivní zvířata, jako třeba ta v Praze,ale opět poměr cena výkon, množství turistů, přítomnost atrakcí pro děti a celková koncepce si zaslouží pochvalu. jistěže naše malé fotografy nezaujala zvěř, ale dětský lanový park, kde se právě jako zvěř vyřádily.

Později jsme šli ještě do skanzenu, kde byl k vidění třeba také funkční mlýn.

Cestou zpět jsme se stavili v našem starém známem Ostrvě nad Ohří a dali si tam palačinky a trochu si zaházeli talířem. Vcelku vydařený den se spoustou zážitků a dobrým koncem.

Den 6.

Tento den jsme věnovali vodě. Vyrazili jsme do Německa do vsi Geyer do aquaparku. Čuz a samý úsměv. Čisto, útulno prázdno, ohleduplno – zkrátka civilizace. 22€ je odpovídající taxa za 4 hodiny.

Cestou zpět jsme se stavili ještě na Božím Daru v info centru pro letáky na parní vláčky, které jezdí opět jen v Německu. Druhou informací co jsme poptávali bylo umístění domu Lukáše Bauera. Následující kroky (tedy jeli jsme Rudikem) nás vedli právě tam. Lukáš byl doma a jistě do dnes opět vzpomíná na toto krátké avšak intenzivní setkání. Jeli jsme okolo a dětičky mu zamávaly, protože byl zrovna na zahradě a kutil cosi na trampolíně pro své dětičky.

 

Den 7.

Poslední plnohodnotný den jsme věnovali páře. Vypravili jsme se na vláčky do vsi Jöhstadt, kde je začátek jedné parní tratě s nefalšovaným provozem jako kdysi. Protože jsem nevzal letáky, za což jsem dostal naprosto neoprávněně vynadáno, dorazili jsme na místo přesně uprostřed intervalu jízdního řádu. Oproti mým předpokladům to jezdilo totiž 1x za 2 hodiny – nikoli každou hodinu. Myslím, že nemusíme litovat, protože bylo na co koukat a také proto, že polední vlak měl asi třetinové obsazení – inu v Německu je ordnung a když je doba oběda, tak se zkrátka jí.

Po cestě tam (Steinbach) a zpět, plní dojmů, sazí v očích a v nose, jsme jeli do Vejprt. Toto město vypadá hrozně. Chtělo by to silného investora a nějakou koncepci. My v Dokola.cz bohužel máme již jiné projekty a tak snad někdy příště. Věnovali jsme se tedy jen návštěvě restaurace. Její vzhled se nijak neodlišoval od okolních chatrčí, ovšem gurmánský zážitek byl dokonalý. Oni je totiž živí ti Němci a oni ti Němci by něco fujtablového prostě nejedli …..

Návštěva se dá charakterizovat jako dobře, chutně, rychle a levně. I přesto jsme opustili toto město a pokračovali do Oberwiesenthalu. Míla chtěla strašně jet na Fichtelberg lanovkou. Nechali jsme si to na jindy, protože kabinková lanovka stála víc než oběd ve Vejprtech. Změnili jsme program na jízdu na bobové dráze za 3 € jedna – to je jako u nás. Míla nechtěla a tak jsem jel 2x já. S Tonkou i s Julou. Pak jsme ještě absolvovali krátkou procházku po vsi (imaginárním cílem bylo dětské hřiště, jinak by nešly) a domů, do Čech. Díky tomu, že v odjezdový den nebylo třeba se trefovat do žádných ranních časů a tedy balit předem, jsme po krátkém odpočinku  mohli vyrazit ještě na louku pro sběr bylin Toničce do herbáře. Při té příležitosti došlo k ilegální činnosti, tedy kutálení válců sklizené slámy z kopce dolů. Rád bych zde zdůraznil, že jsem se tohoto teroristického činu nezúčastnil a ni jsem ho nemohl nahlásit příslušným orgánům, protože s jednalo o osoby blízké a navíc tam není signál.

 

Den 8.

… je neděle a jelo se domů. Po klidném balícím procesu jsme vyrazili k polednímu směr Praha. Cestou jsme ještě 2x brali borůvky, jinak se nic mimořádného nestalo. Odpoledne byly dětičky zaparkovány u babičky Jindry, protože jsme měli s Mílou práci na projektu „Stěhujeme se“. O tom jindy a jinde.

Tolik tedy letní Klínovec. Celkové dojmy pozitivní. Málo turistů, počasí se překonávalo – taky jsme mohli jet o týden později, to byly v Čechách záplavy a napršelo tolik co za půl roku. Krajina a příroda super. Málo lidí znamená však také málo služeb, je to takové začarované kolečko. Obrovský rozdíl je mezi českou a německou stranou a to bylo prosím území socialistické DDR. Je třeba ty nešťastníky z Čech podpořit a tak pokud nevíte kde prožít aktivní tuzemskou dovolenou, je to místo právě pro vás. Doporučujeme absolvovat rovněž s kolem …..

 

Adam

 

| Nahoru | Dokola |

© 2011 Dokola.cz