| Dokola |

Rhodos 2009

poklikáním na náhledy

je možné prohlédnout

fotografie a ještě, jako bonus, přečíst komentáře


Hotel: Esperides
Cestovka: CK Neckermann - přes agenturu Zájezdy.cz
 

Mno, tak to bychom měli. Sedím na Rhodosu  ve Faliraky  v hotelu Esperides na balkóně poslouchám diskotéku, v pokoji za mnou leží dvě nemocné děti s horečkou a Míla šla pro pití. 4. den všechny naděje pohasly a vidina pěkné dovolené skončila. Děti mají obě horečku kašlou a smrkají. Snad to nezanechá trvalé následky na těch našich ratolestech.

Jsme na letošní již druhé přímořské dovolené. Tentokrát jsme volili jistotu počasí. Podle předpovědi tu je stálé a hlavně slunečné. Ano to je pravda. Mrak jsme dosud neviděli. I v noci je příjemných 19°C a vítr, který tu stále povívá je osvěžující. Moře má teplotu kafe a když do něj člověk vleze nechce se mu ven. Tolik pozitiva.

Rozhodli jsme ve čtvrtek ve tři hodiny, do 4 jsem musel zaplatit. Těsně to vyšlo. A dále si zařídit neplánovanou dovolenou v práci (zde děkuji pane šéf) a pak už jen počkat do úterý do 19:45, kdy má letět letadlo. Na letiště jsme jeli dvě samostatné jednotky. Já, rovnou z práce a zbyteček Jula, Tonka a Míla z domova s podporou naší milé Mamu. Ani jsem nebyl nervózní, jen trošku do doby než jsem věděl, že jsme všichni na letišti. Vše probíhalo bez problémů. Letadlo bylo připraveno na čas, děti v pohodě si užívali let, který byl klidný a to včetně přistání. Na letišti nás opravdu čekala místní delegátka. Přestup do autobusu bez komplikací a transfer trval necelých 20 minut. Bylo asi 23 hodin našeho času a my byli v hotelu Esperides, v rodinném pokoji s výhledem na moře. Děti se do dovolené vrhli po hlavě. Trvali na noční prohlídce a už se nemohli dočkat rána.

Hotel Esperides je obrovský. Klientela vskutku mezinárodní. Němci, Rusové, Holanďani, Švýcaři, Finové a my čtyři. Hotel je tzv. „family resort“ takže se orientuje na důchodce a na rodiny s dětmi.  Je tu mnoho barů a restaurací, bazénů, dva tobogány, obchod, kino, dětský koutek, velký konferenční sál, herna, pláž se slunečníky, animační programy – vše v ceně. Co tu v ceně rozhodně není, to je internet – jsou asi tak 867 let pozadu. Připomíná mi to dřevní doby připojení v Čechách. Jinak je to taková úroveň pro masy. Animační programy jsou sice každý den, ale navlas stejné. Stejné písničky, stejné vtipy, stejný scénář. Mladí animátoři, hrozně řvou asi vědí proč. Nahluchlí důchodci to potřebují a že se to vše opakuje dokola? Komu to vadí? Mladším ožralým Finům a Rusům a Škopíkům rozhodně ne a těm důchodcům co neví co bylo včera taky ne. A my v rodinných pokojích máme jinou zábavičku. Bohužel i ta dětská diskotéka je každý den totálně stejná. Jen v kině naštěstí nedávají stejný film. Ale při naší oblíbené Shawn the sheep se rozbil dataprojektor takže šel jen zvuk.

 Fotbal se koná s železnou pravidelností  denně mimo čtvrtka od 16:30 do 17:30 nebo víc dle úrovně a počtu hráčů.  Ve středu to šlo. Tedy ne, mě. Byl jsem vzadu nebo v bráně a když mi dávali kouř i malí Holandští smradi, byl jsem trochu na měkko. Další den se fotbal nekonal. Následující den jsem z brány nevylezl (ach bože jak jen se řekne ta brána anglicky - já už nechci) a byla to docela nuda. Ani moje strategie – všechno pustím nikoho nepřesvědčila, že mám jít hrát do pole. Možná přeci moje strategie zabrala, protože další den nikdo nepřišel, jen hejno malých dětí. Nakonec jsme si trochu čutli já a tři malí kluci, Němec, Holanďan a Ir. Ten byl asi šestiletý, průhledný jak papír, ale bojovník a docela mu to šlo – radost pohledět.

V pátek došel pomerančový džus. Nic jiného se tu moc pít nedá. Alkohol je na sluníčku opravdu zabiják, pivo je hnusné, víno rozlévaný krabicák. Nealkoholickým nápojům vévodí práškové patoky z automatů, kde z jednoho zdroje dochází chemickou reakcí ke změně chuti podle toho jaký člověk zmáčkne čudlík. Jen voda vypadá opravdově. A tak jí piju nejvíc. Nabídka jídla k snídani obědu a večeři první den ochromí. Bohužel se absolutně nemění. I já zapřisáhlý jídelní konzervativec bych uvítal nějakou změnu. Ne kvůli sobě. Jinak je to taková vývařovna. Je to chutné, ale žádný gurmánský zážitek to teda není. Taky ta německá pořádkumilovnost a přesnost mi jde na nervy. Všichni chodí najednou a v jídelně se tvoří vlny. Všichni lidi z řeckého personálu mají napilno, jen  taktak to stíhají. To by ovšem bylo stejné kdyby tu bylo o půlku míň lidí. Nemají v ničem systém a všechno je to takové v chaosu  ….

Pečivo je světlé, bagety si krájí každý sám, ale dejte si bagetu na kterou šahalo 10 Němců, tři Rusové a pár dalších národností, s máslem. Co je slabší je nádobí. Mimo talířů a příborů, které jsou doopravdické, je všechno sklo z umělé hmoty nebo jsou k dispozici plastové kelímky. Jejich  kvalita – respektive životnost je dimenzována na cca 1 hodinu. Pak začnou prosakovat. Všechno nádobí vypadá umyté, ale čisté rozhodně není.

Úklid pokojů probíhá denně. Všechna čest. Opět ovšem zcela bez systému a tak jeden neví kdy se má nebo nemá vyskytovat v pokoji, abychom si tu s personálem nepřekáželi. Výměna ručníků a povlečení se děje denně. Na pokoji je telka s asi 15 programy v němčině, ruštině (jo, jsou tu a jsou bohatí) angličtině a pár hatmatilkách. Pokoj je vybaven skromně, ale účelně. Na žádné dlouhé trávení volného času to není. Vyspat, osprchovat , na záchod a hezky na all inclusiv do bazénu, k moři nebo do baru – dle libosti.…..

Složení  klientely co se týká národnosti a jsem už zmiňoval a tak snad jen k věkovému rozložení. Důchodci, většinou v partě. Dva tři páry, od „Endéráků“ až po noblesní staré dámy s příveskem v podobě belhajícího se galantního gentlemana. Pár dvojic v produktivním věku. V drtivé většině ovšem rodiny s dětmi, všeho druhu.

Naše děti hlavně trpí, že tu nemají kamarády. Češi jsme tu skoro jediní a němčouři a ti ostatní se s nikým nekamarádí.  Naše dny plynuly vcelku rychle ve stejném duchu. Snídaně, bazén nebo moře. Dětský koutek, zmrzlina, pití, jídlo. Zase dětský koutek, bazén a já jsem si dovolil fotbal.

A tak to všechno rychle uteklo. Poslední den jsme sice museli opustit hotel do 12 hodin avšak pohostinnost barů a všech atrakcí jsme mohli využít i nadále. Ke strádání tedy nedošlo. Transferní autobus přijel na minutu přesně i letadlo letělo na čas. Honzík už nás čekal se svojí modrou fábinkou s vytopeným interiérem a ani jsme se nenadáli a byli jsme doma. Zde bych chtěl vyzdvihnout Toničku, která cestu nocí zvládala na jedničku, a také Julu, který ač mrně všechno vydržel se statečností sobě vlastní.

Podtrženo sečteno i přes docela kritický duch příspěvku – doporučujeme. Je to pohoda na last minute za dobrý peníz s kvalitním servisem jak hotelu tak cestovky.

Adam

P.S.

Míla si myslí, že jsem to docela ztrhal. Že prý to bylo dobré a pěkné, jen ty děti mohli míň stonat.

| Nahoru | Dokola |

© 2010 Dokola.cz